Setkání s Širdi Bábou
- A tehdy odhalil starý muž Káléšvarovi určité vědomosti. Poté třikrát zaklepal na svou žebrací misku a z jídla, které bylo předtím zkažené, začala stoupat horká pára a malý chrám se naplnil lahodnou vůní.
Káléšvara rád dělával svou školní práci o samotě. Jednoho dne, když se v opuštěném chrámu učil na zkoušku, povšimnul si starého muže sedícího v rohu, který ho pozoroval. Muž měl vousy, kolem hlavy uvázanou látku, žebrací misku a hůl. Starý muž poprosil Káléšvaru o nějaké drobné mince a on mu je dal. Dalšího dne, když se chlapec vrátil, aby studoval, byl tam tentýž starý muž a opět žebral o drobné. Když žádal peníze i třetí den, Káléšvara řekl, že žádné drobné nemá. Starý muž odpověděl: „Máš u sebe 50 rupií.“ Chlapec v udivení sáhnul do kapsy. Zapomněl, že má 50rupiovou bankovku. Rozpačitě odvětil: „Jak to jsi to věděl?“
„Znám tě,“ řekl starý muž s úsměvem. „Je to pravda.“
Pak starý muž nabídl mladému chlapci zkažené jídlo ze své žebrací misky.
Káléšvara odpověděl s úšklebkem: „Proč jíš takovéto jídlo? Proto je tvé zdraví tak špatné. Přinesu jídlo z domu, neměj strach.“ Starý muž se na něho podíval se slzami v očích.
A tehdy odhalil starý muž Káléšvarovi určité vědomosti. Poté třikrát zaklepal na svou žebrací misku a z jídla, které bylo předtím zkažené, začala stoupat horká pára a malý chrám se naplnil lahodnou vůní.
Káléšvara byl ohromený a vylekaný. „Kdo jsi? Proč děláš tahle kouzla?“
„Jsem Širdi Bába. Jen ochutnej trošku mého jídla, uvidíš, jestli ti bude chutnat,“ řekl a dal trochu jídla do Káléšvarových rukou. Bylo neuvěřitelně lahodné. Širdi Bába dával trošku po trošce do Káléšvarových dlaní a on vše s chutí jedl. Když Káléšvara snědl celé jídlo, šel si umýt ruce k blízkému vodovodnímu kohoutku. Vzdálil se jen na pár minut, ale když se vrátil, Širdi Bába nebyl k nalezení. Z místa, kde stál, viděl Káléšvara na velkou vzdálenost do všech směrů. Širdi Bába záhadně zmizel, bez zanechání jediné stopy – kromě otisku chodidel v prachu. Ale nechal tam pro Káléšvaru dárek. V rohu, opřená o zeď chrámu, zůstala Širdi Bábova hůl. Káléšvara má tuto Bábovu hůl dodnes.
Z naprostého zmatení ze Širdi Bábova zázračného zmizení tlouklo Káléšvarovi srdce jako o závod. Šel domů a vyprávěl příběh své matce. Matka ho vyslechla, ale řekla mu, že to byl pravděpodobně jen sen. „Vždycky jsi byl pošetilý,“ řekla.
Káléšvara napřáhl ruku: „Vidíš tuto hůl?“ řekl. „To nebyl sen“.
Od této doby začal Káléšvara vídávat Širdi Bábu ve svých snech a slyšel jeho hlas. „Proč se tak bojíš? Jsem tvůj Děd. Jsem Praotcem všech lidí. Jsi člověkem, který se dotkne celého světa. Jsi člověkem, který se dotkne celého světa.“ Širdi Bába mu řekl, že má ve světě vykonat důležitou spirituální práci a pozval ho do Širdi, města, kde Bába žil za svého života, a na místo své hrobky – samádhi, které je v současnosti jedním z nejvýznamnějších posvátných poutních míst v Indii.
S velkým odhodláním prosil Káléšvara své rodiče o povolení jet do Širdi. Rodiče byli absolutně proti. Po několika dnech přemlouvání, kdy se dokonce uchýlil k hladovce, mu bylo povoleno cestovat 800 mil do malé vesničky, ve které bydlíval Širdi Bába. Když položil hlavu na Bábovo samádhi (hrobku), jasně slyšel Bábův hlas: „Čekám na tebe. Nyní nastal ten pravý čas.“ Brzy poté začal mladý Káléšvara konat zázraky a mít léčitelské schopnosti. Širdi Bába mu otevřel božské kanály. Začala jeho pravá dharma, spirituální práce. Bylo mu čtrnáct let.